Historie obce Martínkov

Obec Martínkov, malebná, středně velká vesnice se nachází 9 km severozápadně od Moravských Budějovic. Obec má polohu slovanské vesnice, neboť staří Slované zakládali své vesnice tak, aby byly položeny proti východu slunce.

Název obce nebyl vždy jednoznačný, nýbrž se vyvíjel. Původní jméno také nebylo Martinkov, ale Martinice. Pojmenování vsi bylo asi odvozeno od křestního jména Martin, nebo Martínek. Velmi často se objevuje vedle názvu obce přívlastek „Červený". Tento přívlastek získala ves pravděpodobně od červené hlíny v obci a okolí, popřípadě od charakteristického zabarvení střechy tvrze. Název obce se v historických pramenech často měnil. Například v roce 1368 - municionem in Ruffo Martinicz, v roce 1415 Martynkow czerwena, 1421 de Rotmartinitz, 1447 villam Rubeam Martinkow, 1672 Roth Martinkaw, 1872 Martrinkau, 1881 Červený Martinkov a v roce 1924 Martínkov. Není zcela zřejmé, kdy se Martínkov poprvé objevil v dějinách. Existuje několik verzí: mohlo se to stát roku 1260, kdy měl být kostel v Martínkově filiální ke kostelu v Jakubově; v další verzi nacházíme, že Martinice (Martínkov) se poprvé uvádí v roce 1225, kdy byly darovány klášteru v Oslavanech; jedna z variant předpokládá, že Martinkov patřil do budějovické provincie. Moravské Budějovice vstupují do historie roku 1231.


Starý Martinkovský erb

Majitelé vsi se velmi často střídali a Martinkov byl několikrát rozdělen mezi několik feudálů. Vzpomeňme několik majitelů, k nimž patřil Oldřich z Martinkova, Václav z Červených Martinic, Záviš z Martinkova, Fric z Předína, Jan z Leskovce, Martinkovští z Rozseče, Adam Hrubčický z Čechtína, Jiří Klouzal z Rynárce, Vilém z Roupova, Martin Sieghofer ze Sieghartsbergu a další.

Zdejší tvrz se poprvé uvádí v roce 1368. V roce 1409 se o tvrzi píše, že byla pobořena. Nepochybně se tak stalo za domácích válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem. Pro svou strategickou polohu byla krátce nato obnovena, neboť Martinkov měl velký význam i za husitských válek v dějinách Moravy. Došlo zde k tuhým bojům, ale historické prameny nenaznačují, že by byl Martinkov tehdy pokořen. V roce 1650 byl statek Martinkov připojen k panství Lesonice, jehož osudy dále sdílel. Martinkov se tomuto panství „odvděčil" tím, že byl jednou z nejvýbojnějších vsí během nevolnického povstání na Lesonickém panství v roce 1775.


Martinkovská škola
Martínkovská škola

První zmínky o školní výuce jsou z roku 1713. Po několika přestavbách a úpravách školní budovy došlo v roce 1977 v obci ke zrušení školy.


Náves v roce 1940
Náves v roce 1940

Náves v roce 2007
Náves v roce 2007

I po druhé světové válce zůstalo hlavním zaměstnáním zdejších obyvatel zemědělství. JZD zde bylo založeno v roce 1957, v roce 1959 mělo 156 členů a obdělávalo 556 ha členské zemědělské půdy. Usnesením členské schůze ze dne 14. 3. 1960 se JZD Martínkov sloučilo se sousedním JZD v Jakubově a přijaly nové pojmenování: JZD Nový život. Po roce 1945 zde byla nově postavena prodejna s hostincem a hasičská zbrojnice. V minulých letech došlo také k zásadním úpravám návsi a okolí.


Václav Kosmák
Václav Kosmák

V obci se nachází několik památek. K těm nejvýznamnějším patří farní kostel Nanebevzetí P. Marie, pomník Václavu Kosmákovi, Pomník padlým v I. světové válce, který byl v roce 2006 opraven, pamětní desky Václavu Kosmákovi - kněz spisovatel, Ottu Albertu Tichému - regenschori chrámu sv. Víta v Praze a Josefu Štefanovi - řídícímu učiteli, který byl v roce 1942 umučen nacisty. Za pozornost také stojí rybník Jordán, kde husité křtili své děti.


Martínkov na Komenského mapě  Moravy z roku 1627
Martínkov na Komenského mapě
Moravy z roku 1627

K Martínkovu se váže velmi zajímavé proroctví. Dle pověsti totiž Sibyla předpověděla u Červeného Martínkova konec poslední největší krvavé bitvy - války na světě. Po této válce by mělo zůstat tolik lidí, kolik se jich vejde pod formanskou plachtu. Obec Martínkov (Martinkow) je zakreslena na Fabriciově mapě Moravy z roku 1575 a Komenského mapě Moravy z roku 1627. Na základě zpracovaných a předložených návrhů obdržel Martínkov dne 18. prosince 2000 od předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR nový prapor a znak, který byl dne 19. srpna 2001 slavnostně vysvěcen.


Tělocvična Sokola roku 1923
Tělocvična Sokola roku 1923

V obci pracuje několik organizací: Sbor dobrovolných hasičů, Tělocvičná jednota Sokol, Mocní kačeři - oddíl kopané, Klub přátel historie Martínkova, Pěvecký sbor chrámu Nanebevzetí Panny Marie, Martínkovské ryze amatérské divadlo, krojovaný soubor Džbánek, Myslivecké sdružení, pobočka Českého svazu včelařů a další. Více se o místních spolcích dozvíte v sekci Spolky.

Obecní symboly

Znak obce Martínkov - zdůvodnění heraldických prvků

Znak obce Martínkov - zdůvodnění heraldických prvků

Znak obce Martínkov byl vytvořen na základě historických skutečností. Martínkovu se dříve říkalo Červený nebo Horoucí Martínkov dle červeného podloží celého území. Zbarvení je způsobeno výskytem oxidu železa. Proto do znaku byla jako základní barva použita červená. Cepy ve štítě znaku zlaté barvy představují revoluční tradice, to znamená, že Martínkov byl na Moravě největším střediskem husitského hnutí po Jevišovicích. Dále v roce 1775 bylo na panství lesonickém, pod které Martínkov patřil, největší selské povstání, jehož střediskem byl právě Martínkov. Cepy na štítě jsou zobrazeny tak, aby kromě zmíněného navíc připomínaly počáteční písmeno obce. Klenot zobrazený v dolní části znaku je vyjmut z erbu rodu Martínkovských z Rozseče, který držel ves ze všech majitelů nejdéle. Půlměsíc a hvězda jsou barvy zlaté.

Návrh znaku dle historických podkladů po odborné konzultaci s historikem PhDr. Janem Perničkou graficky ztvárnil Miroslav Magni z Jemnice.


Prapor obce Martínkov

Prapor obce Martínkov

Ze znaku obce byl odvozen i návrh praporu. V červeném poli nahrazují zkřížené cepy na znaku žluté pruhy. Prapor je dělen na krajích žlutými pruhy 1/8 délky se středovou krokví 1 : 8. Tyto pruhy a krokev tvoří písmeno ,,M". Rozměry praporu jsou 1 : 1,5 .

Rovněž návrh praporu zpracoval pan Miroslav Magni z Jemnice.

Významné osobnosti

Václav Kosmák

Václav Kosmák

(1843 - 1898)

Václav Kosmák (1843 – 1898)

farář, spisovatel

V malém domku čp. 76, vedle školy se v Martínkově narodil do sociální bídy dne 5. září 1843 jako čtvrté ze šesti dětí mistru krejčímu Antonínu Kosmákovi a jeho ženě Anežce, rozené Fialové, syn Václav. Příští den po narození byl pokřtěn od místního faráře Františka Jedličky. Kmotrem mu byl místní učitel Tomáš Smetana se svou manželkou Antonií. Jeho otec Antonín narozený 16. 1. 1811 byl padesát roků v obci krejčím a kostelníkem. Zemřel 9. 4. 1890 v Martínkově a byl pochován svým synem Václavem. Václavova matka Anežka, sloužila u martínkovského faráře Jedličky, který jí byl vzdáleným příbuzným. Zemřela 12. 10. 1863 na rozklad krve.

Mladý Václav na doporučení kněze P. Františka Jedličky začal studovat od roku 1854 na německém gymnáziu v Jihlavě, kde prožil pro svůj „nízký“ původ a špatnou znalost němčiny řadu ústrků a ponižování. Po ukončení gymnázia vstoupil v roce 1862 do brněnského semináře, kde byl 4. června 1866 vysvěcen na kněze. Již zde začal psát různé články, črty a básně, které byly otiskovány v několika časopisech.

Kosmákovým prvním místem po vysvěcení na kněze byly Moravské Budějovice. Od roku 1868 to byla Hostim a od 15. září 1869 byl přeřazen do Biskupic a po roce na faru v Řeznovicích u Ivančic. Zde začala jeho spisovatelská činnost delšími povídkami. Od 16. dubna 1872 byl Kosmák ustanoven administrátorem v Moutěnicích u Klobouk. Po několika dalších místech nastoupil 23. 12. 1877 do Tvarožné a odtud odchází 11. května 1893 do Prosiměřic u Znojma, kde také 15. března 1898 umírá.

Václava Kosmáka lze jednoznačně charakterizovat jako jednoho z nejvýznamnějších moravských buditelů a venkovského realistu druhé poloviny 19. století. Vzhledem k autorovu nepříliš dlouhému životu, překvapují Kosmákova díla svou rozsáhlostí a mnohotvárností. Tvorbu prodchnutou vzpomínkami na dětství prožité v Martínkově lze nalézt např. v dílech „Upomínky na mou zemřelou matku“, „Láska mateřská“, „Žebráci“, „Smutné kukátko“, „Osamělý kvítek“, „Oněmělá harfa“ a další. Jiný náhled na Martínkov lze nalézt např. v díle „Sláva a úpadek pana Jana Kroutila, Pololáníka z Drnkálova“, „Sázka“, „Humor k pláči“ nebo „Začarovaná koza“. K dalším zajímavým dílům, které mají vztah i k Moravským Budějovicím patří román „Eugenie“, nebo „Bída je, proto juchu“, „Vánočka“ a další. Václav Kosmák byl také často zván jako kazatel a řečník k významným kulturním a společenským událostem. V roce 1891 např. promluvil také při slavnostním svěcení kříže, který dnes stojí poblíž martínkovské křižovatky. Tak jako byl spisovatel kněz Václav Kosmák hrdý na Martínkov, jsou bezpochyby občané Martínkova hrdí na svého Václava Kosmáka.

Václav Kosmák
Josef Štefan

Josef Štefan

(1909 - 1942)

Josef Štefan (1909 – 1942)

řídící učitel, účastník odboje

Narodil se 11. února 1909 v Prostějově, později se rodina přestěhovala do Českého Těšína, kde dokončil studium reálného gymnázia. Z finančních důvodů nemohl dále studovat, proto se rozhodl věnovat učitelství. Aby získal potřebnou kvalifikaci, vstoupil do IV. ročníku učitelského ústavu v Opavě. Tam také v roce 1930 obdržel vysvědčení učitelské dospělosti.

Učil na několika školách v Beskydech, naposledy byl od 1. září 1932 učitelem – správcem obecné školy v Bystřici n/O. na Pasekách, což byla jedna z nejvýše položených českých škol ve slezských Beskydech. Brzy přišel rok 1938 a s ním nečekaná polská okupace Těšínska. Rodina byla nucena školu narychlo opustit, jejich bytové zařízení bylo rozkradeno.

Teprve od ledna 1939 získal Štefan místo jako učitel a správce školy v Martínkově. Tak jako na Těšínsku, dal se i zde Štefan do různých mimoškolních akcí ve prospěch mládeže i martínkovských občanů. Ovšem nemohl zůstat nečinným, když se v jeho okolí organizovala odbojová činnost. Občas za ním jezdil F. Bednář z Karpetné a rovněž školní inspektor Oldřich Štěrba, s kterým se znali z Českého Těšína. Štefan organizoval konspirativní schůzky odbojářů, obstarával pro různé osoby „Domovské listy“ a potravinové poukázky, které posílal do Brna a Plzně.

K zatčení Josefa Štefana došlo v Martínkově 11. března 1942, tedy krátce po zatčení Štěrbově. Byl odvezen do Brna do Kaunicových kolejí a zde vyslýchán a souzen pro velezrádnou činnost. Byl odsouzen k trestu smrti a popraven dne 18. června 1942 ve věku 33 let.

Poznámka:

V roce 1946 odhalil MNV v Martínkově Josefu Štefanovi pamětní desku na místní školní budově.
Dne 24. 6. 2017 proběhla v Martínkově pietní vzpomínka na Josefa Štefana ve spolupráci obecního úřadu Martínkov a Armády České Republiky. Dne 20. 8. 2017 byla odsloužena v místním kostele Navštívení P. Marie také mše svatá na jeho počest. K této příležitosti byla vydána publikace „Josef Štefan – Příběh statečného českého učitele“. Publikace je k dostání na obecním úřadě.

Josef Štefan
Otto Albert Tichý

Otto Albert Tichý

(1890 - 1973)

Otto Albert Tichý (1890 – 1973)

skladatel, varhaník, spisovatel a překladatel

Narodil se 14. srpna 1890 v Kosmákově rodišti v Martínkově. Již během gymnazijních studií v Třebíči a posléze semináři v Brně inklinoval k staroříšskému středisku Josefa Floriána. Jeho osobní vývoj ovlivnil Otokar Březina a Jakub Deml, který byl v roce 1906 na martínkovské faře.

Po absolvování gymnázia studoval na pražské konzervatoři, ale studia opustil a stal se členem Floriánovy řehole, s níž pobýval na různých místech Moravy, překládaje a vydávaje knihy. Po první světové válce se odebral do Paříže a pokračoval ve studiích na pařížské Schole Cantorum. V Paříži se 6. listopadu 1920 oženil a vzal si za manželku Veroniku, dceru francouzského spisovatele Leona Bloye, již poznal při překládání spisů jejího otce. Působil také řadu roků v Lausenne ve Švýcarsku. V roce 1936 se vrátil do Prahy a stal se dómským kapelníkem a později ředitelem kůru sv. Víta, kde působil osmadvacet let. Je autorem mistrovských děl z oboru duchovní vokální polyfonie, mše a noneta. Skládal hudební komorní, varhanní a klavírní lidové písně a díla symfonická. Významná byla i jeho činnost překladatelská. Pro Dobré dílo přeložil velkou část spisů svého tchána Leona Bloye. Přispíval rovněž do mnoha českých a moravských novin a časopisů. I když byl na odpočinku, pravidelně chodíval do svatovítské katedrály, kde také 21. října 1973 nedaleko hrobu biskupa Antonína Podlahy náhle klesl k zemi a zemřel ve věku třiaosmdesáti let.

Poznámka:

Dne 19. srpna 1995 se v jeho rodném Martínkově konala vzpomínková výstava na tohoto významného rodáka, v místním kostele se uskutečnil koncert jeho děl a byla odhalena pamětní deska na budově bývalé školy.

Otto Albert Tichý

Aktuality

17. 11. 2021

Sokol

Pochod 17. listopadu

Ve státní svátek 17. listopadu se po roční pauze vynucené protikoronavirovými opatřeními opět sešli občané Jakubova a Martínkova poblíž hranic katastru obou obcí. Ani letos nechybělo vzpomínání na roky 1939 a 1989, přípitek dobrým vínem a opékání klobás. Přítomní si popovídali o tom, co je v obou obcích nového, probral se fotbal, politika, covid a spousta dalších témat. Setkání to bylo velmi příjemné, a hlavně nechybělo to, co v dnešní době obzvláště potřebujeme: dobrá nálada.

27. 10. 2021

Obec

Připomínka vzniku Československa v Martínkově

Stalo se již tradicí, že se v předvečer státního svátku 28.10. pořádá v Martínkově lampionový průvod spojený s uctěním památky obětí první světové vílky. V roce 2020 byla tato tradice kvůli koronavirovým opatřením přerušena a připomínka vzniku samostatné republiky se uskutečnila prostřednictvím místního rozhlasu. Letos se po roční pauze k průvodu opět sešlo několik desítek martínkovských občanů všeho věku, hasiči v uniformách, děti s rozsvícenými lampionky. U pomníku padlých byl položen věnec a zazněla státní hymna. V krátkém projevu došlo k připomenutí si dějinných událostí předcházejících vyhlášení nezávislého státu Čechů a Slováků, snahy tehdejších exilových představitelů našich národů o uznání nového státu na mezinárodní politické scéně i prvních kroků založeného Národního výboru. Na památku obětí války nejen z řad občanů Martínkova pak zazněla Večerka Armády České republiky.

8. 10. 2021

Sokol

Připomínky Památného dne sokolstva v Martínkově

V pátek 8. 10. 2021 jsme si položením věnce k pamětní desce bývalého řídícího učitele a jednatele Sokola v Martínkově v období druhé světové války Josefa Štefana připomněli hrdinství Sokolů během tohoto válečného konfliktu.  Proč si právě 8. říjen připomínáme jako Významný den České republiky a Památný den sokolstva? K objasnění významu tohoto dne se musíme vrátit do období okupace naší vlasti nacisty po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. Sokolové se zapojovali do činnosti prakticky všech skupin, které na území protektorátu organizovaly protiokupační činnost. Přidávali se k členům Obrany národa, Politického ústředí, Zemského národního výboru či Petičního výboru Věrni zůstaneme. Kromě toho vytvořili i vlastní odbojovou organizaci s názvem Obec sokolská v odboji. Činnost Sokola byla v období II. světové války oficiálně zastavena 12. dubna 1941. Sokolové však pokračovali v organizování odboje proti okupantům a jejich aktivity rostly. Sjednat nápravu měl zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Ten do Prahy dorazil 27. září 1941 a okamžitě začal s čistkami a zatýkáním. Ihned byl zatčen ministerský předseda generál Alis Eliáš a mnoho dalších představitelů české a moravské elity a odboje. Na svátek patrona českých zemí sv. Václava bylo vyhlášeno stanné právo a došlo k popravě dvou vysoce postavených důstojníků odbojové organizace Obrana národa. Jednalo se o velitele této skupiny generála Josefa Bílého a vojenského velitele Sokola Hugo Vojty.  30. září 1941 byl v Ruzyni popraven náčelník Československé obce sokolské Augustin Pechlát. Dalších dvanáct československých generálů bylo popraveno 2. října v Ruzyni.  8. října 1941 byla rozpuštěna Česká obec sokolská a její majetek byl zabaven. V noci proběhla „akce Sokol“, ve které podle připravených seznamů byli zatčeni sokolští činovníci z ústředí, žup a z větších jednot. Všichni byli uvězněni bez soudu, bez důkazu provinění, jen proto, že byli činnými členy Sokola! Většina z nich se konce války nedočkala, byli umučeni či popraveni v koncentračních táborech. Rozhodnutí odstranit Heydricha vojenskou cestou padlo hned 3. října jako reakce londýnské Benešovy vlády na tyto likvidační kroky nového zastupujícího protektora. K Heydrichově likvidaci byli vybráni rotmistr Jozef Gabčík a rotný Karel Svoboda. Svoboda byl ovšem během výcviku zraněn při cvičném seskoku a nahradil jej Jan Kubiš, rodák z Dolních Vilémovic na Třebíčsku.

Nadcházející události

31. 3. 2024

Sokol

Hlasování v anketě Zlatá jeřabina

Hlasování v anketě Zlatá jeřabina

Akce 100 LET MARTÍNKOVSKÉ SOKOLOVNY byla zařazena do hlasování o Zalou jeřabinu - kulturní aktivita v roce 2023. Hlasovací formulář naleznete na stránce 
https://extranet.kr-vysocina.cz/zlata-jerabina/

6. 4. 2024

Hasiči

Ochutnávka vín

Ochutnávka vín

Ochutnávka vín vinařství Modrý sklep, začátek od 17:00 prezentace sklepmistra, od 19:00 cimbálová muzika Rathan, bohaté občerstvení zajištěno, srdečně zvou pořadatelé, Vstupné 130 Kč

1

Informace pro občany

30. 10. 2023 - 31. 12. 2028

Darovací smlouva

Darovací smlouva

1. 3. 2024 - 30. 4. 2024

Platba poplatku 2024

Platba poplatku 2024

1

Užitečné informace

Služby v obci

Obecní úřad

Úřední hodiny:
úterý 17:00 – 19:00
pátek 17:30 – 19:30

Obecní knihovna

Otevírací doba:
pátek 16:00 – 17:00

Obecní úřad, obecní knihovna
Obecní úřad, obecní knihovna

Pohostinství Martínkov

Martínkov 132

Provozní doba:
pondělí 10:00 – 23:00
úterý 10:00 – 23:00
středa 10:00 – 23:00
čtvrtek 10:00 – 23:00
pátek 10:00 – 24:00
sobota 10:00 – 24:00
neděle 10:00 – 23:00

Denní menu 10:30 - 14:00
Pokud menu bude k dispozici, bude zobrazeno zde
Objednávky na tel: +420 732 369 793


Smíšené zboží

Martínkov 132

Otevírací doba:
pondělí 7:00 – 10:00 15:00 - 16:00
úterý 7:00 – 10:00 zavřeno
středa 7:00 – 10:00 15:00 - 16:00
čtvrtek 7:00 – 10:00 zavřeno
pátek 7:00 – 10:00 15:00 - 16:00
sobota 7:00 – 9:00 zavřeno
neděle zavřeno zavřeno

Pohostinství a obchod Martínkov
Pohostinství a obchod Martínkov

Lékařská služba

Praktický lékař pro dospělé

MUDr. Jiřina Františková

Adresa:
Mobil: +420 606 381 938
E-mail: j.frantiskova@seznam.cz
IČ: 64271439
Web: mudrfrantiskova.cz

Adresa Lesonice:
Lesonice 1
675 44 Lesonice
Tel: 568 442 222

Adresa Želetava:
Sadová 324
675 26 Želetava
Tel: 568 442 222

Ordinační hodiny:
pondělí 7:00 – 10:00 Lesonice
  10:30 – 13:00 Želetava
úterý 7:30 – 10:00 Domamil
  10:30 – 13:00 Budkov
středa 7:00 – 12:30 Želetava
  13:00 – 18:00 Lesonice
čtvrtek 7:30 – 9:00 Jakubov
  9:30 – 13:00 Lesonice
pátek 7:30 – 12:00 Želetava

Lékařská služba

Římskokatolická farnost Martínkov

Adresa:
Martínkov 25
675 44 Lesonice
Tel: +420 774 053 855
E-mail: martinkov@dieceze.cz
farnost-martinkov.webnode.cz

Duchovní správce farnosti:
R. D. Tomáš Mikula

Pořad bohoslužeb:
neděle 9:30
pátek 18:00

Kostel Navštívení Panny Marie
Kostel Navštívení Panny Marie

Pošta

Adresa:
Lesonice 117
675 44 Lesonice
Tel: +420 606 790 769
Informace o pobočce (www.postaonline.cz)

Otevírací doba:
pondělí 14:00 – 17:00
úterý 8:00 – 11:00
středa 14:00 – 17:00
čtvrtek 8:00 – 11:00
pátek 8:00 – 11:00
sobota zavřeno
neděle zavřeno

Česká pošta